dinosauři-entomologie na Blog.cz

Savci 'rodokmen předcházející dinosaurů

Na stromě žíjící obratlovec,žil před 260 miliony let, podle vědců byl první známý na stromě žijícím savcem. Malé, agilní zvíře před příchodem dinosaurů a byl vzdálený příbuzný člověka a jiných savců.
Skoro kompletní kostra.Vědci pojmenovali toto zvíře Suminia getmanovi
Suminia měl velmi dlouhé přední a zadní končetiny.

Vzhledem k tomu, že netopýr na tomto stanovišti postrádá predátorů, výzkumní pracovníci odůvodněné, že-podobně jako neschopný letu ptáků na izolované ostrovy-netopýra měl přizpůsobeny jeho okolí bezpečnější zčásti pěšky.

Ale objev zkameněliny z dnes již zaniklé vycházkové bat severozápadních Queensland, Austrálie, naznačuje, že moderní-day netopýrů sestoupila z 20-milionu-rok-starý australských příbuzných.

"Byli jsme ohromeni najít byly prakticky totožné s netopýrů na Novém Zélandu dnes," řekl vedoucí studie Sue Hand, a paleontolog na University of New South Wales v Sydney.

(Související: "Šest Nová pravěku Bat Druh Discovered v Egyptě.")

Fosilní bat měl podobný groove ve své koleno, protože jeho moderní protějšek. To podporuje specializované svalové systém, který umožňuje zahájit netopýrů ze země, kde stráví asi 40 procent svého času.

Na rozdíl od svých moderních příbuzných, starobylé netopýrů měl spoustu predátorů, Hand řekla, včetně vačnatí lvi a masožravých klokanů.

Překlad z national geographic

Dinosauří nory z Austrálie




S novými studiemi se během července doslova roztrhl pytel. Z Austrálie, která se blýskla hned třemi novými dinosaury, přichází nyní i fantastická studie o nálezu dinosauřích nor. Je to další potvrzení existence pozoruhodných adaptací dinosaurů, kteří kdysi obývali polární oblasti Země.

Nálezy pocházejí ze souvrství Otway (stupeň alb, spodní křída) z australského státu Victoria a jedná se o první takový nález mimo území Severní Ameriky (odkud byl v roce 2007 popsán první norující dinosaur, ornitopod Oryctodromeus cubicularis) a zároveň nejstarší svého druhu ve fosilním záznamu (asi 110 Ma). Nejkompletnější z těchto norovacích struktur velikostí navíc zhruba odpovídá strukturám, jejichž původcem je právě oryktodromeus. Nory se nalézají v aluviální (náplavové) facii a překrývají vrstvy s dinosauřími stopami. V jejich horních partiích se nacházejí vzájemně identické pískové výplně, což svědčí o takřka synchronním způsobu jejich plnění. Stupňovitě vrstvená podetsýlka v nejkompletnější struktuře pak ukazuje na následné pasívní vyplnění původně otevřeného prostoru. Tato největší nora dosahuje 2.1 m délky, vykazuje postupné klesání a semihelikální (napůl spirálovitý) tvar, téměř konstatní průměr 30 cm a zvětšenou komoru na jejím konci. Podle autorů studie je prakticky vyloučeno, aby taková struktura vznikla působením fyzikálních či chemických sedimentačních procesů, a má tedy zřetelně biogenní charakter, když rozměry a morfologie ukazují na tetrapoda coby jejího autora. Jednalo se zřejmě o menšího dinosaura o hmotnosti 10-20 kg, tedy zhruba o velikosti ornitopodů, kteří byli nalezeni právě v souvrství Otway (např. Leaellynasaura amicagraphica Rich & Vickers-Rich, 1989). Nalezení důkazů o norování těchto hypsilofodontidů právě v této oblasti není jistě náhoda - jednalo se adaptaci pro přežití v podmínkách polární zimy, která byla v oblasti jihovýchodní Austrálie v křídové době realitou. Jedná se o první důkazy o norování coby globální strategii v těchto extrémních klikatických podmínkách; podobných struktur, čekajících na objevení, se zřejmě na území Victorie nacházela celá řada.

Hned tři nový dinosauří druhy objevili australští paleontologové v Queenslandu. První z nich byl pojmenován Australovenator wintonensis. Patřil mezi theropody ale byl mnohem větší než průměrný Velociraptor. Na svou velikost byl ale lehký a hbitý a býložravci se před ním museli mít na pozoru. Další dva dinosauři patřili mezi Titanosaury - sauropody jejihž hřbet byl pokryt pancířem. Byli pojmenováni Wintonotitan wattsi a Diamantinasaurus matildae. Podle nálezu se také zjistilo že dinosauři uhynuli v bažině takže možná býložravci chycení v močálu přivábili dravce který tam úvízl také.

Čeleď: Carabidae - střevlíkovití
Status: hojný druh

Popis: Náš největší střevlíkovitý brouk dorůstající velikosti 26-42 mm. Zbarvení je matně černé, vzácněji lesklé. Vzácné je také namodralé nebo nafialovělé zbarvení okrajů krovek. Hlava hladká, jemně tečkovaná, oči mírně vystupující z hlavy. Štít hladký, na konci zakončen dvěma viditelnými laloky. Krovky jsou vejčitého tvaru a nepravidelně hrubě kožovitě vrásčité, odtud pochází střevlíkovo druhové jméno. Za spodní strany hladký. U nás je nezaměnitelným druhem.

Rozšíření: Vyskytuje se v celé Evropě, severně zasahuje až do Norska a Švédska. Západně do Francie, východně do Evropské části Ruska a jižně v Rumusku, Itálii a na Balkáně. Zasahuje až do Malé Asie. Z Evropských států chybí pouze v Anglii a Irsku.

V ČR častý druh, který zastihneme jak v nížínách tak v horách, vystupuje přes 1500 m n.m.

Biologie a ekologie: Se střevlíkem kožitým se setkáme od jara často v březnu a květnu a na podzim v červenci a říjnu. Můžeme ho pozorovat na biotopech jako jsou okraje lesů, lesy s řídčím porostem, v křovinách, pastvinách a také v parcích. Vyhledává vlhčí místa, běžně s dá najít pod kůrou kde zimuje, pod kameny nebo pobíhající na cestách. Živí se dravě a loví v noci, častou potravou jsou nejrůznější plži, hmyz a mršiny. Přes léto nebývá při vysokých teplotách zpravidla tak aktivní, často u něj probíhá tzv. letní spánek. Kopulace probíhá na jaře a na podzim, samičky kladou vajíčka do vlhkého substrátu jako je půda nebo mech. Larva přezimuje v larválním stádiu a z jara se živí dravě jako dospělci. Dospělci zimují od listopadu do března, žijí přibližně 2-3 roky.

Taxonomická poznámka: Na území ČR se vyskytuje poddruh Procrustes coriaceus coriaceus, který je rozšířen ve většině Evropy, vyjma Balkánu.

usmrcování brouků

brouky usmrtíme ve smrtičkách smrtičky jsou buď plastové nebo skleněné nádoby (můžeme použít i zavařovací sklenici) na dno smrtičky dáme piliny , vatu atd. na dno nakapeme pár kapek nějaké smrtící látky např.octal etylnatý (ten používám sám) čpavek,chloroform jde použít i benzín ale ten nedoporučuji.Brouka dáme do smrtičky a od 5 min do 20min je mrtvý (podle velikosti brouka).Doporučuji před každým použitím přidat jednu dvě kapky smrtící látky.

Tato metoda je vhodná pro lov střevlíkovitých brouků, kteří neumí létat. Jako pasti nám můžou posloužit různé sklenice a kelímky. Do těchto nádob vložíme návnadu - například kousky syrového masa, sýru apod. Po připravení návnady můžeme začít s umísťováním pastí do terénu. K tomuto účelu vyhloubíme do země jamku, do které umístíme až po hrdlo nádobu s návnadou. Nad pasti je vhodné umístit stříšku z přírodního materiálu, aby do nádob nepršelo a nedocházelo tak k utopení brouků. Brouci jsou do pastí lákáni rozkládající se návnadou. Když brouk spadne do pasti, tak se už nedokáže dostat ven. Pasti pravidelně kontrolujeme, aby nedocházelo k úhynu chycených brouků. Mně osobně se tato metoda osvědčila při lovu střevlíků, ale v pastech jsem našel i jiné druhy, např. chrobáky, hrobaříka obecného a hrobaříka černého.

Touto metodou sbíráme hmyz žijící v keřovém a nižším stromovém patře. Jde o hmyz, který se zde vyvíjí, nebo je zde jen náhodně. Pro sklepávání potřebujeme sklepávadlo , které je v nabídce entomologických firem, případně si jej můžeme vyrobit svépomocí. Jde většinou o plátno rozprostřené na koncích, do kříže spojených trubek, či tyčí - tzv. americké sklepávadlo. Použít také můžeme sklepávadlo deštníkovité - plátno rozprostřené na konstrukci deštníku, nebo síťové - jde o pytel z tkaniny umístěný na kruhové konstrukci, blízké smýkací síti avšak s větším průměrem.

Sklepáváme větve stromů, keře i nižší rostliny, včetně suchých větví. U stromů a keřů je vhodné, aby bylo sklepávadlo co největší (délka strany plátna 100 a více cm). Sklepávadlo umístíme pod větev a tvrdší větví, nebo gumovou paličkou udeříme krátce a prudce do větve, nebo kmínku. Vhodné je udeřit 2x ihned po sobě. Řada druhů se drží silněji, jiné se zachytí cestou do sklepávala např. listu, či větve. Při sklepávání je nutné sklepávadlem neustále třást, abychom hmyzu znemožnili rychlé opuštění plátna. Dbáme však na to abychom rostliny sklepáváním nepoškodili. Sklepávat můžeme prakticky každý strom, nebo keř.

Při sběru fytofágního, nebo florikolního hmyzu (nosatci, mandelinky apod.) hledáme živné rostliny jednotlivých druhů a ty sklepáváme. Jde většinou o byliny. K tomu nám postačí i menší sklepávadlo popř. síťka.

Sklepávat můžeme od jara do podzimu, přičemž především jarní období je na klep velmi bohaté. Nejlepší je sklepávat v dopoledních, podvečerních a nočních hodinách, před bouřkou, nebo po ní. Bohaté úlovky jsou např. při sklepávání konifer, kvetoucích stromů, nebo keřů. Velmi zajímavý je sklep větví, které jsou nad vodní hladinou, nebo např. nad hromadou kompostu

K této metodě lovu brouků potřebujeme smýkací síť, ale můžeme místo ní použít i síťku na motýly. Vhodnější je však použít smýkací síť, protože je více odolná proti poškození. Při smýkání před sebou pomocí sítě opisujeme osmičky a hmyz sedící na vegetaci je zachycen do sítě. Pohyb musí být dostatečně rychlý, aby brouci ze sítě neuletěli. Síťku pravidelně kontrolujeme a sbíráme jen ty brouky, kteří nás zajímají a ostatní hmyz pouštíme. Tuto metodu je nejvhodnější používat na loukách a při lovu se doporučuje chodit, protože hmyz vnímá otřesy půdy z poměrně velké dálky, takže by mohl ulétnout. Smýkací síť si můžeme vyrobit i doma .

Prosíváním získáme především terestricky žijící druhy, resp. druhy muscikolní, humikolní, nidikolní, a také druhy ze stromového a keřového patra, které se dostaly na zem např. při silném větru.
Prosívat se dají prakticky veškeré organické materiály na které při exkurzi narazíme. Prosívat je možno v průběhu celého roku. Nejbohatší jsou však prosevy především v jarních a podzimních měsících, kdy je dostatek vlhkosti. Můžeme prosívat například zastíněné lesní prohlubně, větší porosty mechu, hlubší vrstvy listí, větší kupy sena, či slámy, shnilé stromy, houby, výkaly apod. V letním období, při déletrvajícím suchu, hmyz hledá vlhká místa a tam se zdržuje. Můžeme především prosívat malé, či větší pařezy jejichž podzemní část podléhá hnilobným procesům. Ve vyprahlé krajině můžeme také hledat hluboké lesní prohlubně, zastíněné břehy větších, či menších toků atd.

Velmi populární a často používanou metodou je vyšlapávání při kterém sbíráme především hygrofilní a humikolní hmyz hledající úkryt v bahně, vlhké hlíně, jílu, nebo písku. Vyšlapávat se dá téměř na každém vlhčím místě. Vhodné jsou především bažiny, okraje rybníků, řek, podmáčené louky apod. Vyšlapáváme i v místech s hustou vegetací. Tu si samozřejmě před samotným vyšlapáváním můžeme vytrhat, protože v místě bez vegetace se hmyz snadněji vybírá.
Při samotném vyšlapávání postupujeme tak, že vybereme vhodné místo a to pomocí holínek, nebo jiné obuvi zašlapáváme. Nešlapeme však příliš silně, abychom hmyz nepoškodily. Je vhodné si zašlapat jen menší plochu, na které utíkající hmyz snadněji chytíme. Je nutné však několik sekund, nebo dokonce minut sečkat. Hmyz ne vždy ihned zareaguje na změněnou situaci a úkryt často opouští až po určité době. Vyšlapávat můžeme i mechy, tlející látky, vlhké listí apod.

Vysekávání

Tato metoda se používá hlavně v zimě ke sběru jindy těžko najitelných tesaříků.Při této metodě je často velmi účelna a často nepostradatelná sekera.............

Další metoda jak získat brouky je jednoduchá a není naní nic potřeba. Kdýž je velká bouřka voda sebou vezme brouky (převážně ty kteří neumý létat) a vám stačí jen sbírat utopený nebo uvězněný brouky přímo do smrtičky.

»» Co s brouky, kteří uhynou ?
Živí brouci v insektáriích jsou skutečnými klenoty. Nicméně, dříve či později všichni uhynou. Byla by škoda tyto uhynulé brouky jen tak vyhodit, neboť díky pevné stavbě vnější chitinové kostry si broučí tělo zachovává tvar a zabarvení i po smrti a důkladném vyschnutí. Proto si můžeme brouky upravit pro sbírku, nebo dekorační účely. Tento postup nazýváme preparací.

»» Co je k tomu zapotřebí ?
Pouze několik jednoduchých pomůcek :
»» Preparační podložku (obr.1).
Ideální je polystyrenový blok libovolných rozměrů - pouze tloušťku volíme takovou, abychom mohli zapíchnout téměř celý špendlík.

»» Preparační jehly (obr.2).
Můžeme je zakoupit, nebo vyrobit svépomocí - například vlepením různých špendlíků do starých propisovaček apod.

»» Několik štětečků (obr.3).
K očištění nebo k narovnávání tykadel a končetin. Používáme několik velikostí, na malé brouky menší a na velké větší.

»» Přidržovací sklíčko (obr.4).
Výborná věc na přidržování malých brouků v poloze "na zádech" - zhotovíme z krycího sklíčka na mikroskopické preparáty a nějakého držáčku. Sklíčko je průhledné, ale hlavně pružné, takže broučka bychom neměli rozmáčknout.

»» Dispersní lepidlo (obr.5).
Používáme k nalepování brouků na štítky. Praxe ukázala, že nejlepší je Herkules - dobře lepí, po zaschnutí zprůhlední. Nejdůležitější však je, že i po zaschnutí je vodou rozpustný, takže potřebujeme-li brouka sundat, není problém.

»» Pomůcku zvanou "výškáček" (obr.6).
Slouží k jednoduchému nastavení výšky exponátu či štítků na špendlíku zasunutím do otvoru vyvrtaném v příslušném stupínku pomůcky. Jednoduše ho vyrobíme, ale dá se i koupit například na burzách.

»» Entomologické špendlíky (obr.7).
Zásadní věc. Nevyrobíme, pouze koupíme. Vyrábí se ocelové, černě lakované, s nylonovými hlavičkami, nebo nerezové, v několika velikostech :

Dají se koupit na burzách - černé zhruba za 45-60 Kč/100ks, nerezové jsou dražší. Česko je špendlíková "velmoc", je zde několik výrobců, můžete nakoupit třeba tady :

Při preparaci brouků nepoužíváme první tři velikosti, k napichování volíme č. 1-5 , na štítky použijeme č.3,4. Špendlíky velikosti 6,7 jsou na tropické obry.

»» Nalepovací štítky (obr.8).
Slouží k nalepování brouků, kteří se již nedají napíchnout na špendlík. Dříve byly používány štítky s třemi černými linkami :

V současné době se používají výhradně štítky bílé, které jsou považovány za estetičtější. Můžeme si je vyrobit sami, ale vzhledem k profesionálním postupům současných výrobců je lepší zakoupit štítky hotové (třeba zde). Obzvláště, když cena za balení, tj. 100 kusů, se pohybuje někde kolem 13-15 korun.

Rozměry štítků jsou víceméně standardizovány a rozlišujeme je podle velikostí :

»» Entomologické krabice
Jsou to speciální krabice k uchovávání preparátů hmyzu. Bylo by možné je vyrobit svépomocí, ale vzhledem k náročnosti výroby doporučuji zakoupit hotové. Jejich cena není nikterak závratná a provedení velice profesionální. Používají se krabice standardizovaných rozměrů a to s plným víkem (obr.9), nebo se skleněným (obr.10). Více informací u výrobce zde , zde nebo zde.

»» Preparace napichováním
Nejprve brouka řádně očistíme, zkontrolujeme pohyblivost končetin a tykadel a je-li to možné, roztáhneme kusadla, ev.makadla. Potom brouka položíme na podložku, pevně přidržíme a předem zvolený špendlík zapíchneme do první čtvrtiny pravé krovky, blízko švu krovek (obr.11). Dbáme při tom na to , aby špendlík procházel kolmo k oběma osám těla a zároveň aby nevymáčknul kyčel zadní pravé nohy. Pokud jsme spokojeni, upravíme výšku na výškáčku, pokud je brouk příliš velký, ponecháme 1cm pod hlavičkou špendlíku, aby byla možná pozdější manipulace. Znovu brouka zapíchneme do preparační podložky a začneme upravovat hlavu, končetiny a tykadla do žádoucí polohy. Zde využijeme pinzet a preparačních jehel. Kde je zapotřebí, vypomůžeme si špedlíky a brouka tzv."obpícháme" (obr.12). Na tomto místě je vhodné zmínit, že v minulosti převažovala preparace způsobem, kdy byly končetiny ukládány co nejvíce pod tělo a tykadla co nejvíce podél těla, aby se zabránilo případnému poškození (obr.13). V současnosti je možno vysledovat trend, kdy jsou brouci upravování v poloze, blížící se přirozené, tedy s končetinami mírně od těla (obr.14). Tento způsob se mně osobně jeví jako estetičtější, ačkoliv jsou brouci náročnější na prostor a náchylnější k ulomení končetin. Pokud jsme s výsledkem své práce spokojeni, ponecháme brouka na podložce vysychat. Čím déle, tím lépe, záleží na velikosti, ale tři týdny jsou minimum. Sundáme-li brouka z podložky dříve, hrozí, že ještě vláčné končetiny klesnou vlastní vahou a poté tak vyschnou ve špatné poloze. Po vyschnutí opatrně odejmeme pomocné špedlíky, doplníme lokalitní štítek (obr.15) - pokud jsme brouka ulovili v přírodě. Pokud jde o brouka z umělého odchovu, označujeme štítkem "ex ovo". Dále můžeme přidat determinační štítek (obr.16) a přemístíme brouka do sbírkové krabice (obr.17).

»»Preparace nalepováním
Brouka očistíme a položíme naznak. Přidržíme pinzetou, nebo lépe sklíčkem a pomocí preparační jehly, nebo štětečku odklopíme hlavu a roztáhneme nohy a tykadla co nejvíce od těla (obr.18). Připravíme si štítek příslušné velikosti a to takový, aby po nalepení končetiny nepřesahovaly přes okraje a zároveň aby nebyl prostor kolem brouka neúměrně velký. Vpravíme do štítku špendlík a naneseme kapku lepidla (obr.19). Brouka obrátíme a pomocí pinzety, nebo navlhčeného štětečku přeneseme na lepidlo (obr.20). Lehce přitlačíme a upravíme polohu. Končetiny a tykadla upravíme po nějaké chvíli, kdy je již lepidlo mírně zaschnuté (obr.21). Po vyschnutí upravíme výšku a doplníme lokalitní ev.determinační štítek a umístíme do krabice.

»» Je třeba nějaké údržby sbírkových krabic ?
Ano, je zapotřebí chránit sbírku před škůdci, kteří ji dokáží v krátkém čase zcela zničit. K tomu používáme speciální baničky několika rozměrů na desinfekci, které vpíchneme do každé krabice (obr.22). Jako náplň je možno použít rozdrcené tablety Invetu nebo mirbánský olej (nitrobenzen). Čas od času náplň doplníme.

»» Závěrem
bych chtěl zdůraznit, že tento návod je "stručný" a nepopisuje všechny možné postupy preparace. Stejně tak není zcela vyčerpávající. Zájemce o tuto problematiku mohu odkázat na studium odborné literatury, například:
J.R.Winkler
Sbíráme hmyz a zakládáme entomologickou sbírku
Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1974

Megapiranha shows

Byla objeven předchůdce dnešních piraní ,byl pojmenován Megapiranha shows , tyto piraně žily před 1 000 000 let a byli dlouhé 1 m.Byli nalezeny zuby a část lebky piraně. Vpřekladu jméno znamená Mega piraně.

Paříž - V Číně byl nalezen nový druh dinosaura, jenž by mohl vědcům pomoci vysvětlit záhadu spojenou s vývojem ptačích křídel. Stáří nového druhu je odhadováno na 159 milionů let. Informuje o tom ve svém posledním čísle časopis Nature.


Tým paleontologů pod vedením profesora Sü Singa našel zkamenělinu býložravého dinosaura Limusaurus inextricabilis, jemuž se nepodařilo vysvobodit ze sevření bahna, v Džungarské pánvi v západočínském Sin-ťiangu. Tento ceratosaurus žil v období jury a patří do rodiny takzvaných theropodů - tito dinosauři se pohybovali po zadních končetinách a většinou byli masožraví.

Důkladný výzkum zkameněliny z takzvané dinosauří pasti, v níž na sobě leželo několik druhů těchto prehistorických zvířat, ukázal, že Limusaurus v čelistech připomínajících zobák neměl zuby, což odpovídá konzumaci rostlinné stravy stejně jako kameny v žaludku.

Nález nenarušuje teorii, že někteří dinosauři byli předky ptáků. Avšak dosud se mělo zato, že křídla se vyvinula z předních končetin malých druhů. Nicméně u nového druhu je patrné, že se vyvíjela z rukou, tedy částí od zápěstí po prsty.

Vědci se stále dohadují, které prsty se vlastně u dnešních ptáků zachovaly - předpokládalo se, že během evoluce zmizely dva krajní vnější. Ovšem u dnešních ptačích embryí zakrňuje krajní vnitřní a krajní vnější prst. U nejvyvinutějších theropodů je to stejné, přičemž u Limusaura palec zmizel a druhý prst se naopak výrazně zvětšil.

Americký biolog James Clark spolu se Xüem jsou přesvědčeni, že Limusaurus představuje přechodný typ a nový dílek v evoluční linii mezi dinosaury a prvními ptáky.

Limusaurus je první ceratosaurus (rohatý ještěr) známý z východní Asie a jeden z nejprimitivnějších členů své rodiny. Jde o rozsáhlou skupinu theropodů, kteří mají na hlavě často kostěný hřeben nebo roh. A mnozí z nich jsou také vybaveni neobvyklými deformovanými prsty, jimž chybí ostrý dráp.

Naleziště fosilií v poušti Gobi, kde se zachoval Limusaurus, vydala již předtím kostry jiných dinosaurů a jejich živočišných současníků - mezi nimi je například nejstarší druh tyranosaura Guanlong wucaii, nejstarší rohatý dinosaurus Yinlong downsi, nový druh stegosaura Jiangjunosaurus junggarensis či dávný příbuzný dnešních krokodýlů Junggarsuchus sloani.